Výzkum byl prováděn ve dvou místnostech (A a B) na půdě areálu Západočeské univerzity v Plzni, a to v předem vyhrazený čas. Učebny byly od sebe odděleny a vzdáleny, aby nemohlo dojít ke kontaktu mezi doprovolníkem a léčitelem.
Výzkum byl prováděn pod dohledem více kamer. Alespoň jedna z kamer v každé místnosti byla časově synchronizována s vnějším okolím. Jako nejjednodušší způsob byl použit mobilní telefon, určený pouze pro telefonování (nebyl povolen smartphone, tablet, mobilPC, vysílačka atd.), tak, aby se z případné historie volání dalo určit a ověřit datum synchronizace kamery. Bohužel kamera v místnosti mohla ztížít průběh testu pro testovaného jedince, nicméně se nepředpokládalo, že její působení by zkreslilo výsledky. Totéž platilo i pro mobilní telefon.
Subjekt byl v izolované místnosti od dobrovolníka, kde byl připojen na zařízení, snímající EEG signál. Dobrovolník, byl v jiné učebně, pro tento účel zamluvené, v oblečení, odhalujícím 65% těla. Léčitel se nejdříve musel dostat do kontaktu s dobrovolníkem. Pomocí hodu kostkou a generátoru náhodných čísel ve vývojovém prostředí NetBeans byla vybrána náhodná část těla, na kterou asistent výzkumu tlakově působil ukazovátkem. Na obou stranách byl k dispozici očíslovaný plánek lidského těla. Léčitel měl za úkol určit dané místo na plánku, kde je právě působen tlak na dobrovolníkově těle. Pokus se byl prováděn 3x.
Validací je myšlena pozitivní očekáváná odezva u pokusů, jež je potvrzená na základě kladných výsledků z jednotlivých částí výzkumu pro danou vlastnost a výhodnocení signálů z EEG, která byla validována na základě výsledků samotného průběhu na konci každého experimentu.
Schéma experimentu:
Plán těla: